Troufám si tvrdit, že od sebelásky se odvíjí vše v našem životě. Pokud nedokážeme být spokojeni sami se sebou, pak nedokážeme být spokojeni ani s tím kolem nás….
Jak vnímám sebelásku?
Sebeláska = láska k sobě, poznání a uvědomění si své vlastní hodnoty, spokojenost se sebou samou…atd
Proč je důležité milovat sebe samu?
Hlavní důvod shledávám v tom, že sama se sebou trávím veškerý svůj čas…ať už ten volný, nebo pracovní… zkrátka jsem se sebou samou od svého prvního nádechu a budu sama se sebou do svého posledního výdechu.
Jen si představte být s někým celý svůj život, každý okamžik svého života a přitom toho člověka nemít rád, nevážit si ho, nebýt po jeho boku šťastný…. Byl by to mazec a utrpení.
Je opravdu důležité mít se rád.... tady je pár dalších důvodů:
Názory na mou osobu mi neublíží
To, že o mě bude někdo prohlašovat své domněnky, pomluvy, lži a své pohledy, se mě nebudou dotýkat, jelikož znám svoji hodnotu. Sama nejlíp vím, proč to ten dotyčný dělá a nemám potřebu to řešit.
Pokud ten dotyčný je férový, tak mi svou pravdu řekne do očí a já se zkusím na jeho úhel pohledu podívat s nadhledem a bez emocí, protože sebeláska není o tom, že nevím co je zdravá sebekritika… Možná zjistím, že dělám něco „špatně“ a zamyslím se nad sebou …nebo to nechám být.
On ale většinou ten někdo, kdo má potřebu o nás šířit „něco“ není až tak férový, do očí nic neřekne a jen má potřebu špinit a zraňovat, aby se zalíbil někomu jinému.
Jsem nezávislá na „někom“
Pokud znám svou hodnotu, tak nemám potřebu na někom viset….např. na svém partnerovi, který je pro mě ten jediný na světě a nikdo jiný pro mě neexistuje, i za cenu, že mě bije, ponižuje, lajdačí s jinými ženami….
Pokud znám svoji hodnotu a můj partner, kterého tolik miluji chce být s jinou, tak ho nechám jít a popřeju mu, ať s tou jinou je šťastný… protože on si mě nezaslouží a určitě je někde někdo jiný, kdo si mě bude vážit stejně, jako si vážím sebe sama.
Dokážu být šťastná kdekoliv, s kýmkoliv, kdykoliv
Pokud jsem šťastná sama se sebou, tak dokážu v tomto stavu setrvat kdekoliv, s kýmkoliv a kdykoliv…. Nelpím ani na lidech, ani na místech, ani na času…
Stejné přitahuje stejné….a tak pokud dokážeme setrvat ve stavu spokojenosti a štěstí, tak si přitáhnu zas jen lidi, místa a okamžiky, které jsou na stejné vibrační úrovni jako jsem naladěná já.
To odlišné se někdy rychle, někdy pomaleji vyselektuje……….., ale jen za podmínky, že jsem ve stavu, kdy znám svou hodnotu, jsem se sebou spokojená a šťastná.
Nemám potřebu se zavděčovat druhým a žít podle jejich představ a přání
Pokud znám svoji hodnotu a mám se opravdově ráda, tak nemám potřebu žít život podle toho, jak si to představují druzí, nemám potřebu se jim zavděčit ani jiným (pro mě) znásilňujícím …. Protože chci žít svůj život, se svými držkopády, které mi dávají tu nejlepší školu života.
Nechávám žít lidi kolem sebe
Pokud si jsem vědoma svého bytí, vážím si sebe sama, jsem šťastná sama se sebou, tak nemám potřebu diktovat, přesvědčovat, kritizovat, odsuzovat atd…druhé. Neboť si uvědomuji, že jejich život, jejich pochopení, jejich názory atd… mohou být v pochopení odlišné, než jsou ty moje.
I tento článek, je jen a jen o tom, jak mám sebelásku pochopenou já…….. možná si někdo z vás z těch písmenek něco uvědomí… nepřesvědčuji vás…jen nabízím úhel pohledu k zamyšlení…a dávám vám prostor o doplnění, co tu napsané není….. Není nad to, když si na něco dojdeme sami….
Často, když proběhne debata na téma sebelásky, tak se mě ptají, kde je hranice sebelásky a sobeckost?
Na to je jednoduchá odpověď…. Tam kde si ji nastavíme.
Většinou nám byla tak nějak nastavena už v dětství…..často jsme slýchali, že to je sobecké, že máme myslet na druhé víc než na sebe atd.
Moje pravda o hranici sebelásky a sobeckosti:
Pokud si dopřejeme to, co ze srdce opravdově jsme ochotni dopřát druhým, tak v tom není ani špetka sobeckosti….je to známka naší sebelásky. Miluju sebe stejně jako tebe a tebe i tebe.
Pokud ale dopřeju sama sobě ….a svému partnerovi něco podobného nedopřeju….tak jsme u sobeckosti. Já můžu, ale ty ne.
Pokud to dopřejeme druhým a sami sobě ne, tak se okrádáme a už nemůžeme hovořit o sebelásce….ale o obětování se pro druhé…..
Spousta žen, ale i mužů si odpírá něco na úkor jiných (většinou dětí)…..proč? Když to dopřejete druhým…proč ne sobě? Zavděčíte se tím někomu? Udělá vám to dobře?
Taky často ptáte na to, jak se mít rád?
O tom jsem kdysi napsala články...tady jsou
PRAVDA O SEBELÁSCE
PRVNÍ KROK K SEBELÁSCE
DRUHÝ KROK K SEBELÁSCE
TŘETÍ KROK K SEBELÁSCE
Na závěr:
Pokud se budete opravdově milovat, budete schopni žít plnohodnotný, šťastný život bez omezení…. A věřte mi alespoň jedno……. Budete milováni opravdově, kdekoliv, kýmkoliv…protože lidi vyhledávají společnost spokojených lidí… a vyhýbají se uplakánkům, kteří se nemají rádi a tak trpí a utápějí se ve sračkách, které si sami vytváří…díky tomu, že ještě nepoznali svou hodnotu.
