Hlavní příčiny nemocí lidského těla

16.05.2019 09:48

ZHOUBNÉ CITY A EMOCE

Vnímáte v průběhu dne své emoce a (po)city? Víte, jakou část dne jste pozitivně naladěni, cítíte radost, nadšení, spokojenost, lásku, optimismus, pozitivní očekávání, pocit štěstí, svobodu?

Kolik času strávíte na opačném "pólu" - ve skepsi, strachu, smutku, vzteku, depresi, obviňování, pochybnostech, zklamání, nespokojenosti, podráždění, pesimismu, obavách, hněvu, pocitu zoufalství, bezmoci...

Zamysleli jste se někdy nad tím, že velká část rozhovorů, diskusí mezi lidmi, zpráv v médiích a dalších informací, které se k vám dostávají, s sebou nese převážně pocity a emoce z druhé skupiny, tedy z "negativního" pólu?

Realita je odrazem stavu našeho vědomí

Naše vědomí utváří realitu kolem nás. Kdo je naplněn (převážně) negativními pocity a emocemi, musí počítat s tím, že se v jeho životě budou odehrávat "negativní" věci. Jsou pouze odrazem toho, co nosíte uvnitř sebe, jakým způsobem smýšlíte a jaké pocity v sobě vytváříte. Negativní emoce a pocity se můžou v našem těle odrazit vznikem stavu, kterému říkáme nemoc.

 

Emoce a stav našeho vědomí ovlivňují buňky, biochemické procesy, nervovou soustavu, trávení, vstřebávání, hormonální systém - celou tu dokonalou souhru faktorů, která formuje náš zdravotní stav.

"Přirození optimisté" mají výhodu, co říkáte? Nicméně za své myšlenky a pocity jsme každý zodpovědný sám a výše uvedený stav je možné začít vědomě měnit.

UMĚLÝ ZPŮSOB VÝŽIVY A JEJÍ SLOŽENÍ

Tématu výživy se věnuji více než deset let. Ukazuji cestu ke zdravému stravování. Téma je důležité, za posledních několik desetiletí se kvalita potravin výrazně změnila (zhoršila), výživných látek mnohonásobně ubylo, způsoby zpracování potravin je znehodnocují více, než tomu bylo kdykoliv dříve.

Jíme příliš mnoho "umělého" a příliš málo "živého". Jsme jediným tvorem v přírodě, který se domnívá, že umí vyrobit (a upravit) potraviny lépe, než příroda sama. Lidské tělo je velmi přizpůsobivé, což však neznamená, že vše čemu se "nějak" přizpůsobí mu také prospívá.

Na fyzické úrovni je nemoc odrazem špatné výživy buněk.

Každý chápe, že když zasadí rostlinu do nevýživné půdy, nedopřeje jí čerstvý vzduch, sluneční světlo, vláhu a výživné látky, pak rostlina zvadne. Jasná věc, že? Stejně tak buňky každého živého (vyššího) organismu potřebují pro svůj zdravý vývoj, aby byly dobře vyživované. Jasná věc:-)

BLÍZKÝ A VZDÁLENÝ CÍL

Ženy se v průměru dožívají 82 let a muži o šest let méně, tedy 76 let. Mám svojí osobní teorii (nazývejme jí třeba Broučkova teorie dožití:-), že jedním z důvodů může být právě ztráta cílů (pozn.: vědecky orientované čtenáře prosím o shovívavost, dokázat to neumím, je to ale mé pevné přesvědčení).

Muž je ze své podstaty lovec, bojovník. Má zajistit a ochránit rodinu, což v dnešní společnosti znamená zajistit peníze a bydlení. Muži jsou mnohem více než ženy orientováni na cíle a výkony, ať v zaměstnání, rodinných záležitostech, či v osobních zálibách. Žena ze své podstaty zajišťuje "teplo rodinného krbu", připravuje pokrmy, stará se o domácnost, a usměrňuje naší mužskou energii.

Při odchodu muže do důchodu se uvedená mužská podstata začne pomalu vytrácet. Finance (důchod) zasílá stát, bydlení je většinou vyřešené a málokdo počítá s dalšími změnami. Ubývají i osobní a soukromé cíle. Naopak přirozená role ženy pokračuje i po odchodu do důchodového věku, žena se o rodinu stará dál stejně, jako dříve. Její "cíle" se nemění, mužovy cíle ano.

Řada lidí však ztrácí cíle mnohem dříve, než s odchodem do důchodu. Hlavním cílem pro řadu lidí je "nějak přežít". Život je pro ně běh od povinnosti k povinnosti, od nutnosti k nutnosti. Lidé žijí ve strachu a obavách a s obrazem světa, který vytváří (nikoliv nezávislá) média. Na skutečné zamyšlení nad tím, co bych pro sebe chtěl dosáhnout, nezbývá čas. Nedostatek radosti (a dalších pozitivních emocí) a životního naplnění záplatujeme jídlem, alkoholem, nebo jiným krátkodobým uspokojením.

 

Chybí-li nám životní dynamika vyjádřená proudem neustálých přání a cílů (krátko- a středně-dobých) a chybí-li nám směřování k naplnění hlubšího cíle života, tělo ztratí potřebu nás podporovat a reaguje vznikem stavu zvaného nemoc.

CHÁPÁNÍ SVÉ PODSTATY A SVÉHO PŘEDURČENÍ

Máte jasno v tom, co je hlubším smyslem (Vašeho) života?

Osobně jsem dospěl k určité filozofii, se kterou můžete, nebo nemusíte souhlasit. Můj život se díky tomuto novému pohledu proměňuje a přináší velké změny. Mění se řada paradigmat, na kterých byl můj svět "vystavěn", což je samozřejmě nelehký proces (přirozeně se mu bráníme). Nelehký, ale velmi přínosný, člověku se otevírají doslova "nové obzory".

Cítit se dobře

Pro mě existují dva hlavní aspekty, kterými bych smysl (mého) života charakterizoval. Ten první: smyslem života je...si ho užít:-). Což znamená prožít život v radosti a s radostí, s láskou, tak abych se většinu svého času cítil dobře. Vnímat bohatství, krásu, variabilitu všeho kolem nás. Přijmout pluralitu (tedy fakt, že každá záležitost má dva póly, chtěné a nechtěné) jako "nástroj", který nám umožňuje formovat naše vlastní hodnoty, cíle a naší vlastní realitu.

Viděli jste někdy malé dítě si hrát? Prožívat svůj svět, své příběhy, nadšeně projevovat své emoce, křičet radostí...Slyšeli jste někdy skutečný a upřímný dětský smích? Všimli jste si, jak je dítě ponořené do svých radostných her a "odpoutané" od okolního světa?

Jak často takovou radost prožívají dospělí?

Tvořit

Druhým aspektem je pro mě tvoření. Celý Vesmír je v neustálém pohybu - od prvního okamžiku svého vzniku expanduje, mění se, stále něco vzniká, zaniká, proměňuje se. Vesmír neustále tvoří.

Člověk je součástí tohoto tvůrčího procesu. Jako jediný živý tvor jsme obdařeni možností (a schopností) vědomě se podílet se na tom, co ve Vesmíru vzniká. Můžeme to dělat svobodně, nejsme nijak omezováni.  Každý z nás je součástí velkého celku, který neustále tvoří. Je to vědomá záležitost, nikoliv "náhoda". Každý z nás je "buňkou" superorganismu, ovlivňujeme se navzájem - každá "buňka" ovlivňuje celek a celek ovlivňuje každou buňku.

Tvoření je proces vycházející z našeho vědomí. Realita kolem nás je odrazem stavu našeho vědomí. Jinými slovy, to co zažíváme ve svém "reálném" světě je stvořeno v našem vědomí, ať vědomě či nevědomě. Kdo ve svém vědomí bojuje, bude i jeho život boj. Kdo žije v radosti a lásce, bude tyto aspekty zažívat i ve svém skutečném životě.

Přijmout dynamiku Vesmíru, neustále probíhající změny, neexistenci "status quo" (stavu, kdy se nic nemění), stále přicházející podněty, situace, změny a výzvy je nedílnou součástí a jedním ze smyslů života. 

 

Žijete život v radosti a s radostí? Žijete každý den tak, jako by byl váš poslední? Děláte to, co vás skutečně naplňuje? Tvoříte prostřednictvím radosti? Vnímáte se jako součást obrovské tvůrčí síly Vesmíru? Přijímáte změnu a výzvy, které život bez přestání přináší? Vnímáte svojí podstatu, která sahá mnohem hlouběji, než je jen fyzické seskupení buněk s omezenou životností?

NEMOCI JINAK

Naučte se vnímat nemoc jinak, než pouze jako působení bakterií, virů či jiných fyziologických procesů. Vnímejte je jako odraz svého života a zejména toho, co se odehrává uvnitř vás, na vědomé či nevědomé úrovni. Vnímejte je jako stav, který jste si sami způsobili. Jsou odrazem vašeho vědomí, jsou informací o tom, že se odchylujete od své podstaty. Můžou být i výzvou, kterou máte v životě zažít, aby se vaše vědomí mohlo na určité úrovni posunout dál. Nejsou "trestem", ale darem, pokud je tak chcete a budete vnímat.

Začněte měnit své vědomí, způsob života, životní návyky, zažitá paradigmata. Je to nejlepší cesta prevence a nejdůležitější část při řešení jakéhokoliv zdravotního problému.

Problémem totiž není nemoc, "problém" je ve vás...